Litoměřice se na nás usmívaly, slunko hřálo, i když jsme vyjížděli z deštivé České Lípy. Naše kroky vedly do informačního centra. Naším prvním místem zastavení byl Kalich s vyhlídkovou věží. Zde jsme se rozdělili na dvě party, které se prostřídaly – čekal nás výstup na věž s vyhlídkou na Litoměřice a vzdálené okolí (pochopili jsme, proč se městu říká „malá Praha“) a při prohlídce zrestaurovaných částí jsme se mohli dozvědět zajímavé informace z dotykových informačních kiosků. To bylo oněch 35 metrů nad zemí.
Po Máchových schodech jsme klesali ke vstupu do historického podzemí. Tam nás čekala expozice Důl Richard v proměnách času – 35 metrů pod zemí. Tady jsme se ponořili nejen do vzdálené, ale i nedávné historie. V době Mrázů se v místech, kudy jsme procházeli, skladovalo leccos. V polovině minulého století zaujal kopec Bídnice nacisty, kteří hledali místa pro výrobu pod zemí. Na panelech jsme zhlédli historii dolů Richard I.-III. Dozvěděli jsme se o vybudování továrny na výrobu součástek motorů do tanků a dalších těžkých vozidel. Nyní se v jeho části ukládá nízkoradioaktivní odpad, doba možného úložiště se zkrátila o 40 let - místo mělo být zaplňováno tímto odpadem až do roku 2070, naše společnost však svými odpady kapacitu zaplní již v roce 2030. Zajímavý je i model památníku, navržený občanem města v době jeho studií
a věnovaný obětem (4 500) nacismu. Expozici uzavírá výstava fotografií zachycující současný stav dolu, některé jsou vyloženě dystopické.
V další části jsme podle příběhu města procházeli půvabnými místy tohoto kdysi královského města – Dům U Černého orla, Oblastní muzeum, parkány, katedrála sv. Štěpána, Dómské náměstí, Máchova světnička … A taky jsme se dozvěděli, že bychom u maturity mohli oslnit i tím, že Litoměřice mj. poskytly „zázemí“ filmům Cirkus Humberto či Páni kluci.
Za 4.B Lenka Brychová a Šárka Kynclová
