Ve dnech 19.-20.6.2025 jsme se se ZŠ Šluknovská vydali k našim polským sousedům připomenout si velký kus evropské historie. Exkurzi pro nás zorganizovala brněnská cestovní kancelář Školní zájezdy. Vyjížděli jsme v brzkých ranních hodinách. Cílem naší cesty byl Krakov, Velička a Osvětim.
Nejprve jsme se v dopoledních hodinách vydali na krátkou procházku židovskou částí Krakova (Kazimierz). Po ní následoval přejezd k Veličce a prohlídka samotných solných dolů. Jak říká Klára: „Nikdo z nás v životě nesestoupil více schodů než tady. Prohlídkou se neslo heslo: „Milí marťánkové, fotíme, lížeme, dýcháme, točíme”. V dolech je totiž možné olíznout si kdejakou solnou stěnu, seškrábnout trochu krystalků soli, nebo namočit prst do solanky a okoštovat zdejší nejslanější podobu soli. Místy jsme se cítili skoro jako u moře díky vzduchu, který dole proudil - proto to dýchání. Prohlídku jsme končili přibližně ve 135 metrech pod zemí a po sestoupení asi 800 schodů. Proces stoupání jsme naštěstí měli formou výtahu.“ V podvečerních hodinách na nás čekalo Staré Město, kde se soustředí cca 6 000 památek. My se soustředili zejména na některé – Barbakán, Floriánskou bránu, Rynek, Mariánskou baziliku, tržnici Sukiennice, pomník Adama Mickiewicze, radniční věž (v celou hodinu jsme slyšeli zdravici trubky), královský hrad Wawel. Kdo chtěl, dal si něco tradičního – ochutnali jsme zapiekanki, pirohy či piaczki, koblížky plněné samými dobrotami. Ubytováni jsme byli v klidné části města, v hotelu Teresita.
Druhý den jsme se vydali do Osvětimi na prohlídku hlavního tábora Auschwitz I (Stammglarer) a Auschwitz II (Birkenau neboli Březinka). Ve Stamglareru jsme kromě známého nápisu „Arbeit macht frei” (Práce osvobozuje) viděli pozůstatky, které druhá světová válka zanechala. Citujme opět Kláru: „Najednou jsme měli blíže k všem těm, kteří prošli stejným vchodem jako my, ale o desítky let dříve a pro nás v nepředstavitelné situaci. Byli odsouzeni k týrání, postupování všemožných pokusů, hladovění, konci svého života. Nejhorší pro mě bylo, když jsem viděla obličeje těch, kteří tou hrůzou prošli. Nevinné bytosti, matky s dětmi a další, zachycené jen chvíli před tím, než nastal konec jejich trápení. Vlasy žen, které měly být pohřbeny spolu s celým tělem v pokoji a ne vystavovány. Prohlídku jsme dokončili v Březince, jednom z největších nacistických vyhlazovacích táborů, kde jsme měli možnost vidět tehdejší zázemí uvězněných.“ Pro další studentku Káju byla návštěva Osvětimi „zážitkem, na který nikdy nezapomenu. Už při vstupu bránou s nápisem „Arbeit macht frei“ na mě dolehla tíha tohoto místa. Během několika hodin jsme se dozvěděli spoustu informací o hrůzách, které se tu odehrály. Bylo to silné, emotivní a zároveň děsivé. Tato prohlídka nám připomněla, čeho je člověk schopen, a snaží se zabránit tomu, aby se něco podobného někdy znovu opakovalo. Každého z nás tento zážitek nějak zasáhl.“ A Petr se připojuje: „Viděli jsme fotografie lidí, jejich oblečení, domy, ve kterých žili. Poté jsme přejeli na místo, kde kdysi po kolejích přijížděli lidé a byli tam rozdělováni. Bylo to opravdu děsivé a smutné.“
Poslední před návratem domů byl oběd v místním KFC. A poté opět náročná a dlouhá cesta autobusem domů, o níž pečovali velmi ochotní a příjemní řidiči.
Polskými památkami nás provázel skvělý Michael Ventura, student polonistiky, který si hravě poradil nejen s překladem úžasného polského průvodce v Osvětimi, ale i nám ukázal krásy Krakova.
Mgr. Lenka Brychová a žáci 3.B a 3.C
